Dá se natočit rodinný film z prostředí druhé světové války? Tuzemská novinka Tichá pošta, která je inspirována skutečným příběhem a pro rodinu Formanových se stala velmi osobním projektem, dokazuje, že to jde. Zároveň ovšem snímku rozkročení mezi žánry v závěru dosti podlamuje nohy.
Příběh okolo Tiché pošty je zajímavý nejen svým neuvěřitelným příběhem, ale také samotným vznikem. Skutečné události nejdříve přepsal do knižní podoby slavný spisovatel Jiří Stránský, jemuž o činu statečných dětí řekl v 50. letech jeho spoluvězeň. Stránský byl odhodlán příběh převést i do filmového podoby, během dlouholetých prací na scénáři ovšem zemřel, a tak po něm převzala žezlo jeho dcera Klára Formanová, jež tatínkův sen dotáhla do konce společně s režisérem Jánem Sebechlebským. Není proto náhodou, že se ve filmu objevují ve vedlejších rolích také její manžel Petr Forman a dcera Antonie Formanová. Zákulisí příprav dává snímku osobnější a silnější nádech, což samotnému provedení malinko chybí.
Ze začátku sledujeme příběh dvou nerozlučných kamarádů Jíry a Jochena v Krkonoších během druhé světové války. Hoši se scházejí i přesto, že každý z nich bydlí na jiné straně hranic a Češi s Němci mají zakázáno se vídat. Moc Německa sice slábne, nacisté však pořád kontrolují tamní horské vesničky, kde často pátrají po partyzánech či spadlých pilotech spojeneckých vojsk. Jednoho takového, konkrétně zraněného francouzského pilota, najdou i naši dva hrdinové.
Voják se díky jejich pomoci dostane až k početné rodině Soukupových, jeho zranění jsou ale vážná a hrozí mu brzká smrt. Dospělí v čele se starostlivou matkou se ovšem na jeho převozu ze strachu podílet nechtějí, a tak vezmou děti v čele s Jírovou sestrou Ankou věci do svých rukou. Naplánují, že si budou děti mezi sebou pilota předávat principem tiché pošty od jedné vesnice ke druhé až k jejich hlavnímu cíli v podobě nemocnice a blízké odbojové skupiny. Jejich plán jim ale mohou zhatit udavači a samozřejmě také německá vojska v čele s velitelem Gollwitzem.
Dětské dobrodružství v kulisách války
Námět pro film je to rozhodně silný a v rámci žánru může na dětské publikum působit velmi inspirativně, což se mu v podstatě daří. Tichá pošta připomíná dětský dobrodružný snímek, v němž se neohrožení dětští hrdinové vydají na zdánlivě nesplnitelnou misi a cílovému publiku předají nejen potřebný obraz o tehdejší těžké době, ale navíc mu funkčně sdělí i moudra ohledně hrdinství, naděje, odvaze i radosti. Na této bázi působí snímek bezproblémově, i přes zasazení do druhé světové války se může pochlubit povětšinou pozitivní a odpočinkovou atmosférou, která i přes dějinné události nepůsobí vůbec rušivě, naopak vzhledem k současné produkci působí svěže a neotřele.
Dojmu povedené rodinné podívané pomáhají také ústřední dětští protagonisté Jakub Král a Theodor Schaefer, kteří jsou sympatičtí a jejich interakce působí přirozeně, pevné herecké základy tu pak staví starostliví rodiče v podání Judit Pecháček, Matěje Hádka či Karla Dobrého. Také většina vedlejších dětských herců je obsazena přesně do potřebného typu, pouze Eliška Dytrychová coby Anka působí místy prkenně a její přednes vyznívá až příliš strojeně. Coby rodinný film, co příjemně uteče, má důležité poselství a je jednohubkovým dobrodružstvím pro děti, tedy Tichá pošta v podstatě plní svůj cíl a cílovka zde nejspíš nebude nespokojená.
Film s nacisty, kterému chybí napětí
Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, že z tohoto námětu se dalo vytěžit mnohem více a nebýt zmiňovaných herců, zůstane Tichá pošta svými kvalitami v průměru. Může za to jak rutinní režie, která nedokáže natočit pořádně napínavou scénu či efektněji pracovat s postavami, tak značně schematický scénář plný papírem šustících dialogů a scén, v nichž se toho vlastně moc napínavého nestane.
Děti si zkrátka předávají Pierra od vesnici k vesnici bez dramatičtějších problémů, a když už se nějaká dramatická situace na obzoru objeví, tvůrci ji bez většího zpracování odklidí z cesty. Německý velitel pak spíše celou dobu zmateně pátrá, než že by se dětským hrdinům dostával na kobylku.
Po příběhové stránce působí film navíc často zmateně, některé věci tu nedávají příliš smysl (např. proč německý kluk najednou může chodit na českou školu, když se předtím nemohl s českými kamarády scházet?), což se dá říct také o motivaci postav. V poslední třetině navíc jako by se tvůrci rozhodli natáčet víc snímek podle skutečné události než rodinný film a dramatická výstavba se jim rozpadne pod rukama. Hlavní dětští hrdinové tak nesmyslně vyklidí scénu a už se neobjeví a vše začne působit chaoticky, zkratkovitě a v chování jistých postav nelogicky. Napětí je tedy definitivně pryč.
A je to škoda, protože v mnoha sekvencích Tichá pošta sympaticky plní svůj účel a dětským hrdinům má divák tendenci fandit. Herci tedy společně s výtečnou výpravou a povedeným vizuálem aspoň trochu drží celek nad průměrem. Režie Jána Sebechlebského ale nepřináší do žánru nic výrazného a zapamatovatelného, což je u tak silného námětu přeci jen škoda. Jako odpočinkový film pro celou rodinu tedy titul jakž takž funguje, potenciál byl však přeci jen vyšší.
Tichá pošta dokazuje, že i v prostředí druhé světové války se dá natočit rodinný film, co dokáže dětské diváky správně zaujmout a zachovat si pozitivní atmosféru plnou naděje. Režie ovšem nevybočí z šedivé rutiny a scénář se s přibývajícími minutami začne povážlivě rozpadat. Žánrové požadavky byly z části naplněny, vzhledem k silné zápletce ale mohl být výsledek výrazně zapamatovatelnější.
6 /10
Tichá pošta
- Typ: Film
- Žánry: Dobrodružný, Rodinný, Drama
- Původ: Česko, Slovensko, Srbsko 2024
- Délka: 1 h 37 min
- Režie: Ján Sebechlebský
- Scénář: Jiří Stránský, Klára Formanová, Ján Sebechlebský
- Kamera: Martin Štrba
- Hrají: Eliška Dytrychová, Theo Schaefer, Jakub Král, Judit Pecháček, Matěj Hádek, Karel Dobrý
- Premiéra v českých kinech: 27. února 2025
- Kde si film můžete pustit: Zatím není dostupný
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Milan Rozšafný.