Mladá dáma od Netflixu je překvapivě dobrý archetypální příběh. Hororová feministická agitka se nekoná (recenze)

Netflix v posledních letech se snaží mít co nejvíc filmů a seriálů z vlastní produkce. Jednou z nejvýraznějších tváří Netflixu je herečka Millie Bobby Brownová ze Stranger Things. Právě ta je hlavní tváří nového filmu Mladá dáma od Netflixu.

Děj? Dcera krále si vezme krásného, mladého prince. Aby vzápětí zjistila, že to všechno byla past. Královská rodina ji jen naverbuje jako oběť, aby splatila dávný dluh drakovi.

Solidní tvůrčí tým, překvapivý scénář

Mladou dámu režíruje poměrně zkušený Juan Carlos Fresnadillo, který si jméno dělal horory 28 týdnů poté, Nezvaní hosté, nebo Intacto. Aby film udělal patřičný vizuální dojem, o to se zde stará velmi zkušený kameraman Larry Fong (točil například filmy 300: Bitva u Thermopyl, Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, Kong: Ostrov lebek, či Sucker Punch). Bez solidního soundtracku by to nešlo, složil ho nepříliš známý David Fleming, o produkci se ale nestaral nikdo jiný, než Hans Zimmer. 

A jsme u scénáře. Pokud mne něco překvapilo, tak právě ten. Napsal ho totiž Dan Mazeau, který má za sebou takové „skvosty“ jako Hněv Titánů případně Rychle a zběsile 10. V tomto případě ale odvedl velmi poctivou práci, jaká se už moc nevidí. Vysvětlím proč.

Jestli v posledních desetiletí něco chybí, tak jsou to „archetypální“ pohádkové příběhy, které mohou (ale nemusí) být zdrojem poučení. V podstatě jde o průvodce tím, jak to vlastně v životě chodí. Pokud české televizní pohádky (ale nejen ty) dlouhá léta v něčem selhávají, tak to bývá právě ignorování tohoto faktu. Za typické archetypální příběhy jsou považovány například pohádky bratří Grimmů, byť je spousta lidí považuje jen za drsné pohádky.

Reálným smyslem pohádek v zásadě není „pobavit znuděné spratky“, ale symbolickou formou jim sdělit, jak to vlastně v životě chodí a jaké hodnoty jsou v životě důležité. A také naznačit, že člověk duševně a morálně neroste tak, že mu nalejete do hlavy „co a jak“, ale naopak růst bývá vykoupen často nepěknými zkušenostmi, které je třeba odžít, nasbírat, a tím se poučit. I například staré Hvězdné války lze považovat za dobrý archetypální příběh. Je známo, že právě v tom nové Hvězdné války na plné čáře selhávají – divák dostal absurdní feministickou pohádku o tom, jak stačí vrozený dar, pak vše zvládnete levou zadní a skoro nic se nemusíte učit. Stejně vše dopadne dobře. 

Nic není černobílé

Jestli má někdo pocit, že jde v případě Mladé dámy o feministickou agitku, tak je na omylu. Hlavní záporačkou je královna (Robin Wright) a zlý drak, který žere princezny, je zde taky ženská (Shohreh Aghdashloo). Král a otec dcery (Ray Winstone) má zde symbolicky dvě úlohy – být normální táta, ale také král s velkou zodpovědností. Rozhodně zde chlapi nejsou záporáci, nebo hlupáci. Ani mužské, ani ženské postavy nejsou vysloveně černobílé, ale všichni mají své motivace a důvody.

Velmi potěší, že hlavní hrdinka Elodie není neprůstřelná, neomylná, či nezranitelná. Pro ni jsou hlavní hodnoty pravda a odpovědnost. A byť je zoufalá, tak nic nevzdává.

Pozor spoiler/ Celý dějem se vlastně táhne důležitost přijetí osudu a odpovědnosti. Jsou zde kladeni do kontrastu dva králové. Jeden vychovává dceru k odpovědnosti za sebe i za svůj lid. Druhý je prakticky neviditelný a nechává rozhodovat královnu/matku, která vychovává z prince neodpovědného, ulhaného slabocha. 

V současné tvorbě (nejen pohádkové) se obecně klade velký důraz na odpuštění – bohužel pak zlo zůstává nepotrestáno. Zde se naopak hřích a provinění nedá napravit a jednoduše odpustit. Drak chce po králi jeho dcery kvůli poučení o bolesti. Není to pouhý rozmar, či pocit, že „princezna“ je vlastně chutné, šťavnaté sousto. Ve filmu byl drak obelstěn a po staletí dostával pouze „neznačkovou náhražku s královskou vůní“. Což je zajímavým příkladem (a symbolem), že i snaha někoho potrestat a poučit, se nakonec může zvrtnout. V reálu pak páchá další a větší škody. Ale opět – tak to chodí a jde pouze o další poučení z příběhu.

Příkladem budiž obětování otce, které jde proti neochotě skutečných původců tragédie obětovat své děti. Viníci se po několik staletí vyhýbají přijetí odpovědnosti a místo toho přinášejí utrpení jiným. Zajímavý je také konec, kdy je drak vlastně pro Elodie náhradou mrtvé matky a Elodie naopak náhradou mrtvých dětí. A nechybí závěrečný návrat do zmrzlé země, která symbolicky čeká na jaro. Hlavní postavy nezůstávají v krásném, rozkvetlém, ale morálně mrtvém království. “/Konec spoileru

Nic není pro každého

Faktem je, že tato pohádka není pro každého. Někdo ji nepochopí, další limitace jsou dané délkou filmu a zvolenou formou. Výtka, že film je pouze feministickou kritikou domluvených sňatků a pohádek, kde se obětují princezny, je naprosto mimo mísu. Pro šovinistické jedince bude možná problém, že hlavní hrdinka nesedí jak pecka na zadnici a nečeká na záchranu od „pořádného chlapa“. Ona by se jí stejně nedočkala, ale nadávat se na to dá, že ano?

Mladá dáma od Netflixu rozhodně není bez chyb a dočkáte se i několika zbytečných scén. Ale celkově jde o překvapivě dobrý archetypální příběh s přesahem. Stane se z něj „klasika“? Asi ne, ale rozhodně stojí za pozornost. 

Mladá dáma

Hodnocení Kinobox.cz: 68 %

• Originální název: Damsel
• Akční filmy (2024)
• CZ titulky • CZ dabing
• Netflix